Climate Science Glossary

Term Lookup

Enter a term in the search box to find its definition.

Settings

Use the controls in the far right panel to increase or decrease the number of terms automatically displayed (or to completely turn that feature off).

Term Lookup

Settings


All IPCC definitions taken from Climate Change 2007: The Physical Science Basis. Working Group I Contribution to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, Annex I, Glossary, pp. 941-954. Cambridge University Press.

Home Arguments Software Resources Comments The Consensus Project Translations About Support

Bluesky Facebook LinkedIn Mastodon MeWe

Twitter YouTube RSS Posts RSS Comments Email Subscribe


Climate's changed before
It's the sun
It's not bad
There is no consensus
It's cooling
Models are unreliable
Temp record is unreliable
Animals and plants can adapt
It hasn't warmed since 1998
Antarctica is gaining ice
View All Arguments...



Username
Password
New? Register here
Forgot your password?

Latest Posts

Archives

Vodní pára je nejsilnější skleníkový plyn

Co říká věda...

Vodní pára je dominantním skleníkovým plynem. V našem klimatickém systému má také největší pozitivní zpětnou vazbu a zesiluje oteplování způsobené změnami obsahu atmosférického CO2. Tato zpětná vazba je důvodem, proč je oteplování klimatu tak závislé na CO2.

Argument skeptiků...

„Vodní pára je nevýznamnější skleníkový plyn. Na podzim, když je večer a obloha je jasná, teplo unikne a teplota klesá. Pokud je oblačno, vodní pára teplo drží a neochlazuje se. V In Salah v jižním Alžírsku bylo v poledne naměřeno 52°C, o půlnoci -3,6°C. Způsobuje to velmi malé množství vodních par v atmosféře. Je to ukázka toho, že vodní pára je nejdůležitějším skleníkovým plynem.“ (Tim Ball)

Vodní pára je dominantní skleníkový plyn. Skleníkový efekt neboli radiační tok vody je 75 W/m2, zatímco u oxidu uhličitého je to 32 W/m2. (Kiehl 1997) Tyto údaje potvrzují měření infračerveného záření, které se vrací na zemský povrch. (Evans 2006). Vodní pára je také dominantní zesilující zpětnou vazbou v našem klimateickém systému a hlavním důvodem, proč je teplota tak citlivá na změny koncentrace CO2.

Narozdíl od vnějších vlivů, jako je CO2, který může být do atmosféry prostě přidán, množství vodních par je záležitostí teploty. Vodní pára se do atmosféry dostává vypařováním – míra závisí na teplotě oceánu a vzduchu na základě Clausius-Clapeyronova vztahu. Je-li do ovzduší přidána další pára, tak ta kondenzuje a během týdne nebo dvou padá na zem ve formě deště či sněhu. Stejně tak když vlhkosti ve vzduchu ubývá, odpařováním se v krátkém čase opět ustalují její „normální“ hodnoty.

Vodní pára a pozitivní zpětná vazba

Vedle přímé závislosti na teplotě hovoříme ve spojitosti s vodní párou také o pozitivní zpětné vazbě – v klimatickém systému o té nejsilnější. (Soden 2005) Jak teplota roste, větší odpar v atmosféře hromadí více vodní páry. Ta jako skleníkový plyn hromadí více tepla, dále ohřívá vzduch a způsobuje o to vyšší míru evaporace. Dodání CO2 do atmosféry také přispívá k oteplení, tím k většímu odpařování, takže ohřívání s CO2 má zesílený efekt.

Jak moc zesiluje vodní pára CO2 oteplování? Bez žádných zpětných vazeb by dvojnásobek CO2 ohřál planetu asi o 1°C. Zpětná vazba samotné vodní páry zhruba zdvojnásobuje míru oteplování. Pokud zahrneme další vlivy (např. ztrátu albeda kvůli tání ledové pokrývky), celkové oteplení dosahuje 3°C. (Held 2000)

Empirická pozorování zpětné vazby vodní páry a citlivosti klimatu

Zesilující efekt vodní páry byl pozorován během globálního ochlazení po výbuchu sopky Pinatubo. (Soden 2001) Ochlazení vedlo k vysušování atmosféry, což zesílilo pokles teplot. Senzitivita klimatu kolem 3°C byla také potvrzena množstvím empirických studií zkoumajících, jak na různé vlivy v minulosti klima reagovalo. (Knutti & Hegerl 2008)

Satelitně pozorován byl nárůst množství atmosférické vodní páry od roku 1988 okolo 0,41 kg/m2 za každé desetiletí. Byla použita identifikační studie (fingerprinting), která měla určit příčiny růstu hladin vodní páry. (Santer 2007) Fingerprinting zahrnuje důsledné statistické testy různých množných vysvětlení změn nějaké vlastnosti klimatického systému. Byly shromážděny výsledky 22 různých klimatických modelů (prakticky všech předních světových modelů) a zjistilo se, že současný nárůst vlhkosti nad světovým oceánem není způsoben silnějším slunečním zářením ani postupným zotavováním po erupci Pinatuba z roku 1991. Jako primární působitel „vlhnutí atmosféry“ byl určen nárůst CO2 způsobený spalováním fosilních paliv.

Teorie, pozorování i klimatické modely ukazují na zvýšení množství vodní páry o 6 až 7,5 % na každý stupeň Celsia, o nějž se ohřeje spodní atmosféra. Pozorované změny teplot, vlhkosti a atmosférické cirkulace do sebe zapadají a tvoří konzistentní celek. Když skeptici hovoří o vodní páře jako o nejvýznamnějším skleníkovém plynu, tak se vlastně odvolávají na pozitivní zpětnou vazbu, kvůli níž je klima tak závislé na CO2 a která což potvrzuje antropogenní původ globálního oteplování.

Translation by Paan, . View original English version.



The Consensus Project Website

THE ESCALATOR

(free to republish)


© Copyright 2024 John Cook
Home | Translations | About Us | Privacy | Contact Us