Climate Science Glossary

Term Lookup

Enter a term in the search box to find its definition.

Settings

Use the controls in the far right panel to increase or decrease the number of terms automatically displayed (or to completely turn that feature off).

Term Lookup

Settings


All IPCC definitions taken from Climate Change 2007: The Physical Science Basis. Working Group I Contribution to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, Annex I, Glossary, pp. 941-954. Cambridge University Press.

Home Arguments Software Resources Comments The Consensus Project Translations About Support

Twitter Facebook YouTube Mastodon MeWe

RSS Posts RSS Comments Email Subscribe


Climate's changed before
It's the sun
It's not bad
There is no consensus
It's cooling
Models are unreliable
Temp record is unreliable
Animals and plants can adapt
It hasn't warmed since 1998
Antarctica is gaining ice
View All Arguments...



Username
Password
New? Register here
Forgot your password?

Latest Posts

Archives

Jde o freony

Co říká věda...

Jak modely tak přímá pozorování prokázaly, že se CFC podílejí na globálním oteplování jen zlomkem toho, co jiné skleníkové plyny.

Argument skeptiků...

„Zjištěná data ukazují, že jsou to freony (CFC) spolu s kosmickým zářením, které nejpravděpodobněji způsobují jak ozonovou díru, tak globální oteplování... Množství CFC – ozon narušujících molekul, které jsou také dobře známými skleníkovými plyny, se zmenšilo kolem roku 2000. V souladu s tím se globální přízemní teplota také snížila.“ (Qing-Bin-Lu)

Nová studie nazvaná Elektrony indukované reakce halogenovaných molekul adsorbovaných na ledových površích, působené vesmírnými paprsky: důsledky pro oslabení ozonové vrstvy (Lu 2009) zkoumá vztah mezi CFC plyny, zářením z kosmu a globálním oteplováním. Dokument se zaobírá hlavně kosmického záření a úbytku ozónu v arktických a antarktických oblastech. Jde o zajímavou práci, která zasluhuje bližší pohled (mohl by se jí věnovat nějaký další článek na našem blogu), ale o samotné roli kosmického záření v globálním oteplování píšeme jinde. Za nejsilnější výpověď se dá považovat věta uvedená ke konci nového dokumentu: „tato data důrazně naznačují, že je globální teplota z největší části řízena hladinou CFC, přičemž její vliv je modulován úbytkem ozónu působeným kosmickým zářením během minulého století" ("these data strongly indicate that global temperature has been dominantly controlled by the level of CFCs, modulated by the cosmic ray-driven ozone depletion over the past century"). Lu tvrdí, že zvýšený skleníkový efekt způsobený CFC byl hlavním faktorem globálního oteplení v posledních desetiletích. O co takové tvrzení opírá?

IPCC AR4 odhaduje, že hodnota radiačního působení CFC je 0.33 W/m2. To je asi 13 % celkové hodnoty způsobené skleníkovými plyny (s oxidem uhličitým jako hlavním činitelem). Lu tuhle hodnotu nepřijímá a jeho argumentem je, že radiační působení CFC je počítáno pomocí modelů, nikoli reálným pozorováním. Pro zjištění možného vztahu mezi teplotou a CFC plyny Lu srovnává globální teplotu s tzv. množstvím ekvivalentů chlóru ve stratosféře (EESC), mírou pro určování množství CFC v této vrstvě. Do roku 1970 nebyla data o EESC k dispozici, takže údaje extrapoloval s předpokladem totožného tempa růstu od čtyřicátých let 20. století, kdy byla hladina EESC přibližně nulová.

Množství CO2 a CFC

Obrázek 1: Teplota zemského povrchu (HadCRUT3). Černá čára – pozorované hodnoty. Červená čára – tříletý klouzavý průměr světových teplot. Modrá – EESC, míra atmosferických CFC (Lu, 2009).

Korelace mezi globálním oteplováním a CFC je podle Lu důkaz, že freony byly hlavním hybatelem změn světového klimatu v posledních sto letech. I když zde byly velké krátkodobé teplotní výkyvy v letech 18501950, nedošlo k významnému  zvýšení globální teploty přesto, že hladina CO2 v této době stoupala. Teplota se začala zvyšovat až kolem roku 1950, kdy se hladina ESSC stala významnou. Nakonec úroveň EESC dosáhla svého maxima kolem roku 2000 a začala postupně klesat, zatímco měření HADCrut3 zaznamenala v téže době ochlazení. Z této korelace Lu usuzuje, že: „tato data vyvolávají silné podezření, že globální teplota byla z největší části řízena množstvím CFC... v minulém století.“

Takový rozbor má několik vad. Prostudováním veškerých naměřených teplotních hodnot posledních let nelze dojít k přesvědčení, že dochází ke globálnímu ochlazování. Lu použil ve své práci data HadCRUT, která nejsou relevantní pro celou planetu – oblasti s nejvyšším oteplováním jsou ze záznamu vyňaty. Následkem toho HadCRUT podhodnocuje současné oteplování. Zhodnotíme-li teplotní nárůst v celém klimatickém systému (zejména v oceánech, kde tepla nejvíce zůstává), zjistíme, že planeta i nadále, až do roku 2009 akumulovala energii (Murphy, 2009, von Schuckmann, 2009). V posledních letech, kdy se radiační působení z CFC snižovalo, byla planeta stále v pozitivní energetické bilanci.

Fyzikální princip, jak by mohly freony mít tak silné radiační působení, není vysvětlen. Lu zmiňuje, že radiační působení CFC nebylo přímo změřeno, a tak se opírá o statistické korelace.  Jenže skleníkový efekt způsobený CFC byl empiricky kvantifikován měřením infračervené oblasti spektra z pozemních stanovišť (Evans, 2006). Výsledky se zhruba shodují s modelem skleníkového efektu (přestože jsou pozorované hodnoty zvýšeného zářivého toku mírně vyšší, než ty, které plynou z modelu). Podíl radiačního působení CFC je ve srovnání s celkovým radiačním působením je i dle jeho měření asi 14 %, což je velmi blízko hodnotě odhadnuté IPCC (13 %).

Světelné spektrum skleníkového efektu

Obrázek 2: Spektrum přidaného skleníkového (dlouhovlnného) záření měřené na povrchu Země. Pro znázornění vlivu ostatních skleníkových plynů byl vliv vodní páry odfiltrován (Evans, 2006).

Lze tedy vidět, že CFC mají při ovlivňování globálních teplot jen malou úlohu. To bohužel znamená, že nedávný pokles hladiny těchto plynů nebude mít na globální teploty významný vliv (škoda, že neexistuje tak snadná pomoc). Větší pozornost si zaslouží rostoucí radiační působení CO2. Analýza infračerveného spektra (Evans, 2006) zaznamenala nárůst pohlcování tepla oxidem uhličitým, s hodnotou radiačního působení CO2 asi 2.1 W/m2 (opět mírně vyššího než podle modelů). To volá po otázce těm, kteří považují CFC (nebo kterýkoliv jiný  mechanismus) za původce globálního oteplování: pokud za ně mohou jiné vlivy, co se děje se vším teplem, které zachytí přidaný CO2?

Translation by martin.hippo, . View original English version.



The Consensus Project Website

THE ESCALATOR

(free to republish)


© Copyright 2024 John Cook
Home | Translations | About Us | Privacy | Contact Us